Allram Daham

Přestaňte se rozčilovat a udělejte to sami - tímto rozhodnutím změnil Martin Allram svou kariéru v zemědělství. Dnes už nemusí nikoho přesvědčovat - starobylé obiloviny jsou opět všem na očích.

Když Martin Allram stojí na svém poli, je na úrovni očí své lesní trvalky. Stará odrůda žita s dlouhými klasy, která je také Slow Food Presidio, mu sahá téměř po bradu. V době sklizně bude vysoká 2,5 až tři metry. Allram je spokojený a šťastný z toho, čeho zde v Dietmannsdorfu v jižním Waldviertelu mezi Hornem a Waidhofenem dosáhl. Zejména zpočátku byl občas svými kolegy kritizován: pěstovat staré, málo výnosné odrůdy obilí? A bez jakýchkoli chemikálií?

"Jen mě strašně štvalo, co se v supermarketech nabízí. V určitém okamžiku jsem už nechtěla být otrávená a rozhodla jsem se: Teď už to prostě přežiju." A tak v roce 2005 proměnil svou vášeň v povolání a začal na farmě svých rodičů pěstovat staré obiloviny podle biodynamických zásad. Pěstování "jen" bioproduktů mu nikdy nestačilo. Chce produkovat potraviny pro život v pravém slova smyslu.

"Kdyby mi tehdy někdo řekl, kolik práce mě čeká, nevím, jestli bych se do toho pustil," říká Martin. Koneckonců, pěstování málo výnosného obilí nebylo vždy výnosné, zejména zpočátku. Dnes staré odrůdy obilí zažívají renesanci. Martin Allram nyní obhospodařuje 49 hektarů orné půdy a soustřeďuje se na zhruba 20 odrůd, kterým se v jižním Waldviertelu obzvlášť dobře daří: od lesní trvalky nebo svatojánského žita až po ruské nebo sibiřské žito, černý šrot, einkorn, pšenici khorasan, pšenici purpurovou, Erler Kolm a špaldu Attergau. "Půdu musíte vnímat, učit se z ní a budovat ji."